Wiel Arets navrhl do Wijlre poblíž holandsko-německých hranic formálně i typologicky netradiční muzeum. Stavba navíc leží v zahradě historického areálu hradu obehnaného vodním příkopem. Autor ani památkáři necítili potřebu novotvar skrývat nebo se nějak dramaticky přizpůsobovat okolí. Muzejní typologie s vlastním kurníkem a skleníkem zatím nenašla mezi architekty další následovníky. (pš)
Galerie byla navržena pro soukromou uměleckou sbírku. Součástí domu je i kavárna, dva skleníky, místo pro nářadí a kurník. Leží v areálu romantické zahrady patřící k vodnímu hradu Wijlre. Protáhlý výstavní prostor se kroutí v poli živého plotu, nabízí co největší plochu stěn určeným k výstavám a mezi živým plotem a stavbou vytváří zajímavé vnější prostory. Trasa výstavní místností se stala součástí parkových cest. Muzeum má na každém svém konci vchod: jeden z veřejné části a druhý ze soukromé části zahrad.
Vysoký plot společně s navrstveným programem vytvářejí v suterénu komorní do sebe uzavřený výstavní prostor. Nad ním leží vrstva kavárny, skleníku a místo pro drůbež, které jsou naopak orientovány směrem ven. Tyto různě vysoké horní místnosti formují strop výstavního prostoru pod nimi. Svou pozicí zároveň vymezují odkud bude dolů proudit denní světlo. Horní, boční nebo nepřímé paprsky osvětlující sbírku přicházejí z mezer mezi výstavními prostorami a zbývajícími funkcemi domu. Volba materiálu uvnitř stavby (s výjimkou galerie) byla omezena na sklo a pohledový beton. Stěny výstavních místností jsou omítané.