Kancelářská budova Zilverparkkade

Projekt odvozuje svůj romantický název (Nábřeží stříbrného parku) od své lokality, administrativního souboru na Zilverparkkade v Lelystadu. Územní plán této oblasti zpracoval ateliér West 8 v souladu se současným trendem zhuštěných městských center. S idylickým odkazem na holandské domy u kanálů ze 17. století mají architekti vymezenu řadu domů na úzkých parcelách bok po boku. V takové kompaktní frontě s jasným půdorysem jsou fasády jediným odlišujícím prvkem.

Všechny čtyři povrchy fasád v návrhu jsou částečně či zcela pokryty prefabrikovanými betonovými prvky, které symbolizují strukturu větvoví. Tento zvětšený filigrán je výsledkem studia nekonečných vzorů. Zřejmou předlohou byly práce holandského umělce Mauritse Eschera. Pro odvození opakujícího se vzoru, který za použití omezeného množství betonových prvků vytváří bezešvý celek, jsou vyžadovány zvláštní dovednosti. Řemeslná práce potřebná k tomu, aby opakování prvků nebylo příliš zjevné, je srovnatelná s navrhováním rotačně tištěných vzorů na textil a tapety.
Struktura fasády probíhá i přes nároží, čímž kancelářská budova získává svoji rozpoznatelnou identitu, odlišující se od okolí. Jižní a západní fasáda mají dvě vrstvy, s římsami pro mytí oken v meziprostoru. Užitečným vedlejším efektem těchto úzkých balkonů je to, že zabraňují možnému vertikálnímu šíření požáru. Díky tomu mohly být použity okenní tabule na výšku podlaží z obyčejného skla. Římsy působí také jako velké lamely proti slunci. Struktura větví cloní průhled do interiéru, aniž by se přitom uvnitř znehodnotil výhled do okolí.
Betonové prvky na severní a východní fasádě jsou pevné. Vzor větví se na těchto panelech uplatňuje v podobě vysokého reliéfu, který je zvýrazněn použitím dvou odlišných odstínů. Na zadní fasádě se střídají horizontální pásy vzorovaného betonu a oken se svislým zářezem, asymetricky dělícím hmotu budovy. Ten odpovídá půdorysnému zónování a jemně narušuje rytmus betonových panelů.