Muzeum města Tišnova
rekonstrukce Müllerova domu v Tišnově
Záměr rekonstruovat historický dům vzešel v roce 2005 od radnice města Tišnova vedené tehdejším starostou Svobodou. Cílem bylo zachovat jeden z mála památkových objektů ve městě, jenž byl v té době v dezolátním stavu. Zvažovali jsme jakou funkci by mohl mít. Z potřeb města a zaměření dotačních titulů, neboť na rekonstrukci z vlastních peněz by město nemělo finance, vzešly dvě možné funkce. Zrekonstruovat dům na charitní centrum pro seniory anebo muzeum. Vzhledem k tomu, že charitní centrum je specializovaný provoz vyžadující striktní bezbariérovost a velké nároky na sociální zázemí, k čemuž památkový objekt neměl předpoklady, zvolili jsme druhou možnost.
Rozhodli jsme se pro pietní rekonstrukci historického domu a přístavbu sociálních zařízení ztvárněnou tak, aby bylo zřejmé co je nové a co historické. I po konstrukční stránce je přístavba navržena tak, aby se památkového objektu dotýkala, ale nebyla s ním spjatá. V době rekonstrukce zde dům prokazatelně stál již 300 let, za tu dobu změnil mnohokrát funkci. Cílem naší rekonstrukce bylo zajistit jeho život i do budoucnosti. Pokud se za padesát let jeho funkce změní, stačí zbourat naši přístavbu a nahradit ji jinou, dům zůstává.
Do historického domu byly umístěny místnosti expozic, přednáškový sál a kavárna. Barokní dispozice i krov zůstaly zachovány stejně jako původní členění průčelí. Dům byl osazen replikami kastlových oken a deštěných dveří, byly restaurovány původní trámové malované stropy, vyspraveny štukové fasády, položena břidličná krytina střechy.
Pro technické a sociální zázemí byla navržena nová přístavba přiléhající k jižní fasádě, při níž kdysi stály pavlače a chlévy. Oproti co možná nejcitlivěji provedené rekonstrukci stávajícího objektu je přístavba konstrukčně, tvarově i v detailu realizována současnými výrazovými prostředky. Proti římsami, lizénami a pilastry členěným fasádám Müllerova domu stojí jednoduchá kubická hmota bez tvarových či barevných akcentů. Nicméně proporce přístavby byly navrženy v rozměrech odvíjejících se od aritmetické řady vycházející ze "zlatořezové" proporce okenního otvoru původního domu. Obkladem fasády modřínovými prkny naležato reflektujícími efemérnost někdejší přístavby chlívů a pavlačí byla zamýšlena jistá dojmová lehkost a provizornost přístavby oproti pevné hmotě historické stavby.
Větší část expozice muzea je stálá (o dějinách města, o floře a fauně v regionu), menší je obměňovaná. Výstavní místnosti jsou zařízeny flexibilně, hmotné exponáty jsou vystaveny v prostoru v atypických vitrínách v modulových rozměrech, stěny zůstaly volné pro využití závěsného systému. Multimediální část expozice a zároveň odpočinková terasa s dotykovými monitory je pak umístěna v patře přístavby.
Hlavní vstup do objektu zůstal z ulice Jungmannovy, bezbariérový vstup je z jižní fasády přes přístavbu.
Rekonstrukce památkově chráněného objektu byla financována z Norských fondů, přístavba z prostředků města.
Rozhodli jsme se pro pietní rekonstrukci historického domu a přístavbu sociálních zařízení ztvárněnou tak, aby bylo zřejmé co je nové a co historické. I po konstrukční stránce je přístavba navržena tak, aby se památkového objektu dotýkala, ale nebyla s ním spjatá. V době rekonstrukce zde dům prokazatelně stál již 300 let, za tu dobu změnil mnohokrát funkci. Cílem naší rekonstrukce bylo zajistit jeho život i do budoucnosti. Pokud se za padesát let jeho funkce změní, stačí zbourat naši přístavbu a nahradit ji jinou, dům zůstává.
Do historického domu byly umístěny místnosti expozic, přednáškový sál a kavárna. Barokní dispozice i krov zůstaly zachovány stejně jako původní členění průčelí. Dům byl osazen replikami kastlových oken a deštěných dveří, byly restaurovány původní trámové malované stropy, vyspraveny štukové fasády, položena břidličná krytina střechy.
Pro technické a sociální zázemí byla navržena nová přístavba přiléhající k jižní fasádě, při níž kdysi stály pavlače a chlévy. Oproti co možná nejcitlivěji provedené rekonstrukci stávajícího objektu je přístavba konstrukčně, tvarově i v detailu realizována současnými výrazovými prostředky. Proti římsami, lizénami a pilastry členěným fasádám Müllerova domu stojí jednoduchá kubická hmota bez tvarových či barevných akcentů. Nicméně proporce přístavby byly navrženy v rozměrech odvíjejících se od aritmetické řady vycházející ze "zlatořezové" proporce okenního otvoru původního domu. Obkladem fasády modřínovými prkny naležato reflektujícími efemérnost někdejší přístavby chlívů a pavlačí byla zamýšlena jistá dojmová lehkost a provizornost přístavby oproti pevné hmotě historické stavby.
Větší část expozice muzea je stálá (o dějinách města, o floře a fauně v regionu), menší je obměňovaná. Výstavní místnosti jsou zařízeny flexibilně, hmotné exponáty jsou vystaveny v prostoru v atypických vitrínách v modulových rozměrech, stěny zůstaly volné pro využití závěsného systému. Multimediální část expozice a zároveň odpočinková terasa s dotykovými monitory je pak umístěna v patře přístavby.
Hlavní vstup do objektu zůstal z ulice Jungmannovy, bezbariérový vstup je z jižní fasády přes přístavbu.
Rekonstrukce památkově chráněného objektu byla financována z Norských fondů, přístavba z prostředků města.
0 comments
add comment
