Výtah v Jižním výběžku Nového paláce na Pražském hradě

Výtah z r. 1935 je navržen arch. Otto Rothmayerem (1892 - 1966), žákem a spolupracovníkem arch. Josipa Plečnika, jako válcová dřevěná mahagonová kabina volně se pohybující zrcadlem barokního schodiště v Jižním výběžku Nového paláce na Pražském hradě.

Výtah od doby svého vzniku prošel několika rekonstrukcemi při nichž byly vyměněny téměř všechny technologické součásti (stroj, vlečná lana, kladkoví, apod.), v kabině byl změněn systém osvětlení a dodán plexisklový pohled, kabina i vstupní portály byly osazeny tlačítkovými panely s bakelitovými tlačítky, na šachetní mříže bylo přišroubováno plexisklo a necitlivě osazeny dveřní spínače. Největším zásahem do konceptu výtahu bylo však zbudování zábran k uzavření prostoru výtahové šachty od schodiště a podest. Zábrany byly provedeny jak ze strany schodů, tak nad původními dvoukřídlými šachetními dveřmi z pískovaných skel do olověných rámečků. Díky nim pak kabina výtahu zůstávala při pojíždění výtahu skoro kompletně skryta což bylo dle mého názoru v protikladu se záměrem arch. Rothmayera.

Cílem rekonstrukce bylo, kromě odstranění bezpečnostních závad, i očištění výtahu a výtahové šachty od nevhodného balastu a pokusit se v mezích možného obnovit původní vzdušnost návrhu arch. Rothmayera.

Ačkoliv původní návrh arch. Rothmayera předpokládal volný pohyb kabiny neuzavřenou šachtou my jsme byli vzhledem k  bezpečnostní předpisům nuceni šachtu uzavřít. Učinili jsme tak tedy způsobem, jenž by se co nejvíce blížil původní otevřenosti, zábrany jsou maximálně transparentní. Na zábrany bylo použito velkoformátových bezpečnostních skel, kotvy k jejich přichycení byly rozměrově minimalizovány.

Na nové prvky byly použity materiály navazující na materiály prvků původních. Pro tlačítková tabla byla zvolena nerezová ocel s jemným brusem nacházející svůj obraz v nerezi kabinových posuvných dveří, pro kotvení bezpečnostních skel k uzavření výtahové šachty byla zase použita nerez mořená, balotinovaná, jež se vzhledově podobá kartáčované oceli použité na původní šachetní mříže.

Při demontáži kabiny byla prokázána nepůvodnost osvětlení a způsob montáže kabiny. Při čištění dna kabiny jsme s údivem zjistili, že podlahová krytina považována do té chvíle za linoleum je ve skutečnosti hovězí kůže lepená na korkový podklad. Byla provedena celorepubliková rešerše dodavatelů kůže a posléze v Otrokovicích objednána kůže ve tvaru kruhu barvená na smetanově bílou, ta pak byla na místě vlepena na předchystaný korkový podklad do bordury podlahy. mosazné kliky šachetních i kabinových dveří byly v době vzniku výtahu potaženy 16ti karátovým zlatem. Obnovení této povrchové úpravy již dnes bohužel není možné (vzhledem k používání jedovatého kyanu při zlacení), kliky byly tedy pouze přeleštěny.

Při rekonstrukci byly odstraněny nevhodné předchozí úpravy vyvolané buď bezpečnostními předpisy či zvýšením funkčnosti. Především zábrany schodišťové šachty skrývající kabinu a podivně pohledově kolidující s původním historickým zábradlím schodiště. Byl vyměněn již nepůvodní výtahový stroj, taktéž nepůvodní vlečné kabely a tažná lana, a de facto celá technologie.

Po dlouhých licitacích s výtahářskými techniky jsme dosáhli zachování původních bovdenových mechanických dveřních uzávěr, novodobé nebylo kam umístit bez poničení původních šachetních dveří. Kompromis spočívá v elektronickém hlídání uzavření mechanických dveřních uzávěr.

Kabina byla rozebrána a odvezena na dílnu, kde byla očištěna od předchozích povrchových úprav a znovu přelakována. Byla obnovena původní smetanově bílá výmalba zaklenutí kabiny, zatmeleny nepůvodní otvory, vsazeno nové tlačítkové tablo. Od původního šelakové politury jsme v zájmu udržovatelnosti ustoupili a použili polyuretanový leštěný lak. Mezitím byly provedeny úpravy mříží, šachty a technologické části (výměna stroje, kabeláže, elektroinstalace apod.). Na závěr byly osazeny zábrany šachty ze schodiště z bezpečnostních skel na nerezové kotvy.

Bez dostatečných archivních materiálů byl z dochovaných prvků dedukován původní vzhled. Bohužel s rizikem záludnosti archiválií objevených až po dokončené rekonstrukci. Například po odstranění nepůvodní bukové lišty (v mahagonové kabině!) držící plexisklový podhled byla odkryta původní profilovaná římsa bez známek kotvicích prvků. Kabina byla tedy osvětlena bez podhledu z dutiny skryté za římsou. Vzhledem k době realizace výtahu jsme se rozhodli do dutiny umístit kruhovou neonovou trubici. Až po realizaci byla nalezena vývojová skica arch. Rothmayera s náznakem neonu či kruhové zářivky umístěné v tomto místě.

Až po dokončení projektu rekonstrukce byly v archivu Pražského hradu nalezeny skicy zábran z doby působení arch. Rothmayera na Hradě. Návrh zábran se v podstatě kryje s nově realizovanými zábranami, pouze dělí velkoplošná skla na poloviny a namísto našich patek navrhuje ocelové subtilní rámy. Koncepční východisko je ale stejné - maximální transparentnost.

Ačkoliv jsme si byli vědomi vysoké úrovně řemeslného zpracování původních prvků výtahu, zlacené kliky a kůže na podlaze kabiny nás, mírně řečeno, překvapily, hovoří jasně o noblesním přístupu arch. Rothmayera.