Dům živlů

Minulý rok v květnu jsem dostal zajímavé pozvání. V soulské metropolitní oblasti existuje satelitní město nazvané Anyang – v korejském měřítku malé předměstské sídliště se 700 000 obyvateli. Město se rozhodlo pozvat několik zahraničních architektů a umělců k účasti na projektování nového parku. Projekt, nazvaný Anyangský park veřejného umění, má souvislost s koncepcí uměleckých a architektonických parků v Japonsku, z nichž největší je areál Echigo Tsumari Art Triennial v Niigata.
V souladu s korejským životním rytmem a stylem byl časový rozvrh velmi těsný. Projektování začalo již při výběru místa. Nákresy měly být dodány druhý den. Kvůli spěchu jsem měl potíže se sledováním neustálých změn ve výkresech. Naštěstí jsem mohl některé důležité detaily přepracovat později při práci na staveništi. Spolupráce s Korejci byla přes nedostatek času velmi příjemná a někdy dokonce zábavná.
Park se nachází v říčním údolí. Samotná stavba stojí na vrcholu malého zalesněného kopce na přírodní terase vedoucí k horám na druhém konci parku. Hlavní prostor tvoří větší ocelová krychle. Na ten jsou v různých podlažích připojeny čtyři menší místnosti. V každé z těchto malých místností je přítomen jeden přírodní živel: v suterénu je voda, na nádvoří země, v prvním poschodí oheň a v podkroví vzduch. Praktická idea díla je taková, že chce nabídnout jednoduché přístřeší, kde si turisté mohou odpočinout, pochutnat na obědě, pokochat se vyhlídkou na hory nebo zapálit vonnou tyčinku. Norský umělec John Roger Holte za tímto účelem vytvořil z barevného betonu plošinu a sklad pro vonné látky. Tento zvyk souvisí s historií údolí jakožto významným buddhistickým útočištěm. V této horské bývalo mnoho chrámů, z nichž se dodnes zachovalo jen několik.
Hlavními stavebními materiály budov je ocel a dřevo. Pro suterén a základy byl použit beton. Podlahy mají povrch z nefritového a mramorového štěrku a v každém prostoru je použit jiný typ a barva kamene.
Soul je obrovská městská oblast, jejíž rychlý růst je viditelný ve stavu okolí. Neustálý hluk, přeplněné silnice, nekonečné řady klonovaných činžovních domů a všudypřítomný šedý smog vytvářejí dosti drsné místo pro živé bytosti. Doufám, že tato malá budova na pokraji města a lesa nabídne odlišné prostředí. Jestli se někdo, procházející kolem v každodenním spěchu, rozhodne zastavit se, posedět, nechat se pohltit tichem a dovolí svým myšlenkám volně se toulat, dosáhne toto dílo svého cíle.